Vlasy, vlasy, kolik je vás asi?

  No těch mých je poslední dobou čím dál méně. Pamatuji si jak jsem na základní škole nadávala, že mi sjíždí gumička a že je mám pořád zacuchaný a tak dále. A pak jsem začala blbnou. Vlasy, které jsem měla do třetí třídy až pod zadek, jsem si bezcitně nechala ostříhat na mikádo a strašně jsem to ořvala. Po tomhle zatmění už se naštěstí nic takového nekonalo, né že by se mi mikádka nelíbily a prý by mi i docela slušelo, jenže to si nemyslí moje vlasy a to je zásadní problém!

  Moje vlasy nejsou ani rovné ani vlnité, je to něco mezitím. To byl taky důvod toho, že jsem se stala obětí žehličkového šílenství a to byla chyba. Snažila jsem se vždy používat nějaký ochranný přípravky, ale je to jen zmírnění tý hrůzy co nastane, ale nezabráníte tomu. Takže mám vlasy u kořínků krepatý, konečky roztřepený a já jsem z toho akorát tak podrážděná. 

  Žehlení se snažím poslední rok co nejvíc omezit, používám šampony, kondicionéry a masky na zničené vlasy a jednou týdně si dělám taky zábaly z kokosového oleje, který prý na zničené konečky působí blahodárně. Nicméně konce půjdou tento týden pryč, jelikož ty už nic nespraví, takže se budu soustředit na neničené těch zdravých konečků. Uvažuju i o vlasové kosmetice Kerastése, slyšela jsem na ni samou chválu, tak uvidím, kdy se k ní dopracuju taky.